Kde nás najdete

Partneři KTV

Novinky

  • Tváře KTV: Jan Charousek
    S novým akademickým rokem přejeme všem čtenářům seriálu Tváře KTV pevné zdraví a přinášíme rozhovor s akademickým pracovníkem Mgr. Janem…
    pátek, 25 září 2020 Číst dál...

Tváře KTV: Pavel Hadač

pátek, 19 červen 2020 18:49

Poslední předprázdninové vydání seriálu Tváře KTV je tradičně zaměřeno na absolventa, rozhovor nám poskytl náš bývalý student učitelství Mgr. Pavel Hadač.

 

Hadac

 

Pavel pochází z nedalekého Železného Brodu. Je absolventem studijního programu Učitelství pro základní školy v aprobaci tělesná výchova a geografie. V současnosti působí na Základní škole Pěnčín, kde pracuje jako učitel v obou vystudovaných oblastech. Jak sám říká, tak po 20 letech na fotbalovém hřišti začal konečně sportovat. Věnuje se aktuálně bojovým sportům, lezení, gymnastice, hokeji, plavání a turistice. Zkrátka jako správný absolvent KTV miluje sport a pohyb obecně.

 

Jak jako nadšený sportovec a učitel tělesné výchovy zvládal koronavirové období a na co nejraději vzpomíná ze svých studentských let? To se dozvíte níže. Za celou redakci přejeme hezké letní dny…

 

Ahoj Pavle, jaký obor jsi vystudoval a před jakou dobou jsi dokončil studium na KTV?

Ahoj Lukáši, vystudoval jsem studijní program Učitelství pro základní školy v kombinaci tělesná výchova a geografie. Studium jsem zakončil v roce 2010.

 

Je reálné zúročit vědomosti/dovednosti získané KTV v budoucím zaměstnání? Případně, v jaké profesi jsi svůj vystudovaný obor uplatnil?

Jelikož jsem u kantořiny zůstal, tak určitě ano. Ale kolik je toho použitelného v praxi, to už je věc druhá. Osobně bych hodně věcí změnil. Obecně něco ubral a něco zase přidal. Myslím si, že by mělo být víc činností týkající se skutečné praxe. Když jsem začal vyučovat, tak jsem hned první rok dostal třídnictví. A tam jsem si připadal jako neplavec, kterého hodí do rybníka. Ještě že mám štěstí na vedení a kolegyně [usmívá se].

 

Co Ti přineslo studium na KTV? Na co nebo na koho vzpomínáš nejraději?

Zrovna nedávno jsme přesně na tohle vzpomínali. Přiznám se, že hodně věcí si už ani nevybavím. Vysoká škola pro mě byla hodně dřina. Na střední jsem si myslel, co všechno neumím, ale působení na TUL mi otevřelo oči. Už bych ani nespočítal, kolik hodin navíc jsem strávil v bazénu nebo gymnastické hale. Hodně si vzpomínám na tlak a stres. V té době jsem si ten pohyb moc neužíval. Nesnášel jsem plavání, hned potom jsme letěli na Harcov na gymnastiku. Navíc mě to vůbec nešlo. Moc jsem se nezlepšoval. To přišlo až po vysokoškolských studiích, když jsem začal vyučovat. Všechno začalo jít najednou samo. Asi bych řekl, že ta motivace začala vycházet víc ze mě samotného. Našel jsem v tom tu pravou radost.

 

A na koho vzpomínám? Jako první se mi vybaví pan doktor Dygrín. To, jak mi otevřel oči, dokážu docenit asi až dnes. Lezení s panem magistrem Antošem jsem opravdu miloval. Jen je škoda, že jsem se k tomu vrátil až pár let zpátky. Ale určitě jsem v Liberci poznal spoustu úžasných lidí, se kterými se vídám do dneška.

 

Vím, že jsi nadšený sportovec a svůj entuziasmus přenášíš na děti i jako učitel. Jak Tě tohle povolání baví a co s dětmi nového vymýšlíte? Teď navíc skončilo trochu plonkové období pro sport a školu, tak mi pověz, jak jsi "přežíval"?

Tohle povolání by mělo především dávat smysl. Občas jsem zaslechl názor, že je to poslání. Já s tím naprosto souhlasím. Člověk to nemůže dělat kvůli sobě, ale kvůli dětem. Musí ho bavit práce s nimi, musí mu dělat radost jejich pokrok. Nesmí se upínat k výplatě jako k cíli, ale musí mu jít o učení samotné, o ten proces. Pak má šanci přenést lásku ke svému předmětu i na děti. Vymýšlíme hodně věcí. Teď nám zrovna krize zhatila plány na uspořádání prvního Mistrovství České republiky v hopballu. Věřím, že se tenhle sport rozšíří i za hranice naší školy. Dvakrát týdně mám sportovní kroužek. Původně byl jen jednou, ale zájem byl tak velký, že jsem musel otevřít ještě jeden. Hodně často se tam přijdou podívat nebo i zacvičit bývalí studenti naší školy, což považuju za úžasnou věc.

 

Co mě ale mrzí, že ne všechny děti mají možnost sportovat. Mají v sobě tolik nadání, talentu a nadšenosti, ale chybí podmínky. Proto je občas beru mimo školu do Liberce na boulder nebo do gymnastické haly.

 

A krize? Je to vlastně jenom změna. Buď se přizpůsobíme nebo ne. Donutila nás dělat věci jinak, vystoupit z naší komfortní zóny. A přesně v takových situacích se pozná, jací ve skutečnosti jsme. Já osobně jsem na tom našel hodně pozitivního.

 

Co bys vzkázal studentům, kteří na KTV aktuálně studují nebo se teprve chystají studovat?

Složitá otázka. Ale asi ať si dobře rozmyslí, jestli vystudovaný obor vůbec chtějí dělat. Většina společnosti funguje tak, že si vydělávají prací, která je nebaví, na život, který nemají rádi. To, že člověk ráno vstane do práce a nadává, že tam zase musí jít, je samo o sobě špatný. Ale ve škole to na vás dětí poznají, okamžitě to vycítí. A to samozřejmě ovlivní i je. Můžou začít školu nesnášet, nebudou se do ní těšit. A to je prostě špatně.

 

Díky za rozhovor a ať se daří,

 

Lukáš Rubín

kurzCB-lišta EuCB-lišta3
katedra tělesné výchovy TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI
Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická

Katedra tělesné výchovy a sportu

Na Bohdalci 715 | 460 15 Liberec 15
Tel.: +420 485 355 121
Identifikátor datové schránky: XXXX

Doprava MHD - BUS č. 15 a 29 na zastávku Univerzitní koleje

Zůstaňte v kontaktu

 

facebbok  youtuberss
logo TUL TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI
Studentská 1402/2
461 17 Liberec 1
Tel.: +420 485 351 111
Identifikátor datové schránky: XXXX