Je nám ctí Vám představit našeho dalšího nového kolegu, kterým je doc. PhDr. Aleš Kaplan, Ph.D., MBA. Pan docent k nám přišel z Univerzity Karlovy, kde působí od roku 1996 na Katedře atletiky, sportů a pobytu v přírodě. Jeho profesní životopis je opravdu velice pestrý a bohatý jak v oblasti praktické výuky a trenérského působení, tak i ve vědecké a publikační činnosti. Působil jako trenér mládeže v atletických klubech například AC Turnov nebo USK Praha a dále jako kondiční trenér mnoha sportovních týmů (např. u fotbalistů AC Sparta Praha, reprezentačního fotbalového A týmu ČR, u předního českého basketbalového klubu ZVVZ USK Praha a dále u reprezentačního basketbalového týmu žen; kromě toho měl v krátkých časových údobích na starosti kondiční přípravu v pozemním hokeji, stolním tenisu apod.). Je autorem a spoluautorem mnoha monografií, odborných a vědeckých článků se zaměřením na kondiční přípravu a didaktiku atletiky, byl na několika zahraničních stážích, je členem několika vědeckých společností. Ovšem pracovní kariéra pana docenta není spojena pouze s vysokoškolským prostředím, od roku 1993 do roku 1996 a následně od roku 2021 doposud učí na ZŠ TGM v Lomnici nad Popelkou tělesnou výchovu a zeměpis.
Zastavte se na chvilku v předvánočním shonu a přečtěte si velice zajímavý rozhovor:
Dobrý den, pane docente. Jsme velice rádi, že Vás můžeme přivítat na půdě KTV FP TUL. Dovolte nám, Vám položit několik otázek.
Pracujete mnoho let v Praze na FTVS UK, ale z Podkrkonoší jste vlastně nikdy zcela neodešel. Je Vám bližší prostředí velkoměsta nebo spíše menšího města? Odkud pocházíte?
Máte pravdu, že mne to stále přitahuje do Podkrkonoší. Člověk zde vyrůstal, má tady rodinu. To jsou důvody, které vedly k tomu, že jsem se trvale neusadil v Praze, Víte, jak je krásné se porozhlédnout v okolí mého bydliště a na jedné straně se zadívat na Krkonoše a na druhé straně svůj pohled zaměřit na Český ráj.
Pracoval jste v mnoha předních sportovních klubech ČR jako kondiční trenér, vyzdvihl byste nějakou spolupráci, která pro Vás byla něčím výrazně zajímavá?
Abych pravdu řekl, tak z pozice kondičního trenéra jsem poznal mnoho trenérů jak ve fotbalovém, tak i v basketbalovém prostředí. Pro zajímavost mohu sdělit, že během svého působení u fotbalistů A týmu Sparty (2003–2009) jsem mohl spolupracovat celkem s osmi trenéry. Každý z nich měl svůj rukopis. V basketbalovém prostředí (basketbal žen) jsem se pohyboval po dobu 18 let (2000–2018). Zde bych chtěl vyzdvihnout spolupráci s panem trenérem Luborem Blažkem (zejména pak při přípravě na velice úspěšném mistrovství světa v roce 2010, kde naše reprezentantky získaly stříbrnou medaili). A dále pak spolupráci s trenérskou legendou ženského basketu Natálii Hejkovou, která velice dobře pracuje s hráčkami na jejich individuálním rozvoji a dále bych chtěl vyzdvihnout její skauting hráček.
Jaká věková skupina Vám je v rámci nejen výuky, ale i sportovního tréninku nejbližší, případně z jakého důvodu?
Každá věková skupina má své. Měl jsem možnost trénovat děti a účastnit se dětských táborů. V této souvislosti se domnívám, že každý učitel tělesné výchovy a trenér mládeže by si měl vyzkoušet roli vedoucího či instruktora v rámci letních táborů, protože tam je možné poznat v různých situacích osobnost dítěte. Myslím si, že instruktorská činnost na letním táboře je skutečná praktická škola pro budoucí pedagogy. V rámci výuky se snažím vést žáky k tělesné výchově a ke sportu, přičemž si uvědomuji, že každý žák by si měl najít svoji pohybovou „parketu“. Zde totiž využívám myšlenky pana prof. Zdeňka Matějčka (světoznámý dětský psycholog), se kterým jsem měl možnost se pravidelně setkávat v rámci řešení mé disertační práce. Studentům se snažím předávat své zkušenosti získané dlouholetou trenérskou a pedagogickou praxí a také nabyté větším množstvím zahraničních stáží. Ale i kategorie dospělých, a s tím spojení s elitními sportovci, má také své charakteristické znaky. Měl jsem možnost to zaznamenat jak ve fotbale, tak v basketbalu, kde každá skupina se vyznačovala něčím jiným. Vyznačovala se profesionalitou, přístupem k tréninku, zodpovědností vůči týmu, ale na druhou stranu se zde také vyskytly případy určitého obcházení některých zejména nepříjemných cvičení v rámci jednotlivých tréninků. Zde připomenu typickou hlášku: „Přeci dobrý trenér odpouští některou část tréninku (pozn. zejména pak v rámci tzv. těžších tréninků)“ [směje se].
V praxi působíte již mnoho let, zaznamenal jste nějaké rozdíly u studentů?
Máte pravdu, že v tělovýchovném vzdělávání se pohybuji již skoro 30 let a rozdíly můžeme zaznamenat. Rozdíl je zejména v odolnosti na neúspěch. Také v současné době postrádám určitou houževnost a trpělivost vypořádat se s některými nepříjemnými věcmi, na druhou stranu má současná mladá generace obrovský technologický potenciál, který dokáže využít jak pro studium, tak zároveň i v rámci trenérské a učitelské praxe.
Byl jste na mnoha stážích. Jaká zahraniční zkušenost pro Vás byla nejzajímavější?
Nejzajímavější pro mne byla stáž v Japonsku ve sportovním vědeckém institutu Národního japonského olympijského výboru AJIMOTO v Tokiu, kde jsem zaznamenal, jak je realizována sportovní příprava elitních sportovců, v tomto případě basketbalistek, ve spojení s vědeckým zajištěním v různých oblastech, ať už v oblasti kondiční, mentální, výživové a dalších. Podobně zajímavou stáží byla pro mne i odborně vědecká stáž v pařížském INSEPu, kde jsem zaznamenal systém sportovní přípravy elitních francouzských sportovců. Jednalo se o obrovskou zkušenost a také zde byly navázány velice dobré kontakty, které jsem následně využil a využívám v průběhu své kariéry. Působení na sportovním institutu v Paříži mne utvrdilo, že je třeba se kromě angličtiny věnovat i dalším cizím jazykům, v tomto případě francouzštině. Zde jsem využil možnosti dalších stáží na francouzských univerzitách v Bordeaux a ve Štrasburku. V rámci těchto stáží jsem tak poznal systém tělovýchovného vzdělávání a řízení sportu ve Francii.
Předpokládám, že jste trávil (trávíte) dost času při přejezdech. Jak tento čas využíváte?
Máte pravdu, díky působení v různých vzdělávacích institucích v různých městech (Liberec. Lomnice nad Popelkou a Praha) strávím dost času při přejezdech. K tomu využívám hromadnou dopravu jak autobusovou, tak železniční. Co se týká využitého času v průběhu cestování, tak záleží na „čipernosti“ nebo únavě. Ve stavu „čipernosti“ většinou čtu knížky nebo využívám počítač pro plnění rozmanitých pracovních úkolů. Ve stavu únavy pak zaujmu polohu sedícího klimbajícího cestujícího a spím spánkem spravedlivým [směje se]. Musím přiznat, že díky mému pracovnímu působení na více místech je velice náročné vše skloubit.
Věnoval jste se v rámci své sportovní kariéry atletice. Které disciplíně konkrétně?
Ano, již od dětství jsem se věnoval atletice v atletickém klubu TJ Turnov, později AC Turnov a věnoval jsem se sprinterským disciplínám 100 m, 200 m a 400 m. V AC Turnov jsem startoval v soutěžích družstev na úrovni 2. ligy, krátce 1. ligy. Musím však přiznat, že moje sportovní výkonnost byla tak na úrovni výkonnostní, ne tedy vrcholové, což dokazují i moje osobní rekordy (na 100 m je 11,1; na 400 m 50,23). Doplňkově jsem také dělal basketbal, když jsem dlouhodobě hrál za TJ Lomnice nad Popelkou oblastní přebor.
Co Vás v životě nejvíce ovlivnilo nebo motivovalo?
Tuto otázku bych rozdělil do dvou částí.
Nejprve bych zmínil osoby, které mne v životě výrazně ovlivnily a směřovaly mne do mého profesního života. Nejprve bych zmínil rodinu, která měla velký vliv na utváření vztahu k tělesné výchově, sportu a přírodě. Rodiče byli velice aktivní v lomnické tělovýchově a vedli mne od raného dětství k aktivnímu životnímu stylu a k účasti na organizovaném sportu. Dále bych chtěl potvrdit obecnou skutečnost, že mohou být žáci motivováni ke sportu a k tělesné výchově osobností učitele. Zde bych chtěl s velikým respektem zmínit osobnost pana učitele Petra Pivrnce (mj. absolventa studia tělesné výchovy a přírodopisu libereckého pedagogického institutu). Pan učitel mne vedl jak v rámci školní tělesné výchovy, tak i v rámci výuky zeměpisu. Kromě toho nás na lomnické základní škole vedl k atletice i k dalším sportům. Byl to on, kdo mne velice kladně nasměroval k atletice, k učitelství a k trénování.
Co se týká motivace k trénování, tak to bych zmínil tři sportovní okamžiky, které mne v životě utvrdily v tom, že jsem šel správnou profesní cestou. První bych zmínil zařazení do realizačního týmu fotbalové reprezentace ČR v roce 2008, kam si mne vybral trenér Petr Rada. Opravdu bylo velice motivační se přímo setkávat v rámci tréninkového procesu s tehdejšími fotbalovými osobnostmi, jako byli Petr Čech, Tomáš Ujfaluši, Marek Jankulovski a další. Druhý okamžik se týkal mé účasti jako člena realizačního týmu ženské basketbalové reprezentace na mistrovství světa v roce 2010, které proběhlo v České republice. Jednak jsem byl překvapen, jak enormní zájem byl ze strany diváků o tuto událost a dále „třešničkou na dortu“ byl zisk stříbrné medaile po finálovém utkání se suverénem ženského basketu Spojenými státy americkými. No a třetí okamžik se týkal mé účasti na XXX. Olympijských hrách v Londýně v roce 2012, kde jsem měl možnost být s opět s našimi basketbalistkami od zahájení až do ukončení her.
V jakých předmětech či na jaké výuce se s Vámi studenti TUL mohou potkat?
Momentálně učím předmět Kondiční programy, kde se snažím studentům fakulty přiblížit problematiku kondiční přípravy a tvorby kondičních programů pro rozmanité skupiny trénujících a cvičících.
Co byste vzkázal studentům na KTV?
Nejprve bych všem studentům KTV popřál pevné zdraví, to je pro vykonávání veškerých pohybových aktivit a sportovních činností, které souvisejí s jejich studiem a v budoucnosti s jejich profesí, to nejdůležitější. Dále bych chtěl vzkázat studentům, aby si šli za svým cílem, i přesto, že na cestě za vysněným cílem může být poskládáno mnoho překážek, které je potřeba překonat. Toto pak každého z nás posouvá dál.
Děkujeme za rozhovor a přejeme, ať se Vám na KTV FP TUL líbí.
