Opět po nějaké době otevíráme náš seriál rozhovorů s úspěšnými absolventy. Tentokrát bychom Vám rádi představili Petra Sádka, který studoval na KTV FP TUL studijní obor Tělesná výchova se zaměřením na vzdělávání. V červnu tohoto roku se stal náčelníkem České obce sokolské. Sokol ale Petra provází již mnoho let. Od roku 2016 zastával pozici náčelníka T. J. Sokol v Lomnici nad Popelkou a od roku 2019 byl náčelníkem župy Krkonošské – Pecháčkovy. Dále je cvičitelem I. třídy – cvičitel žactva, mužů a kondičních aktivit, autorem sletové skladby Rocková symfonie (spolu s Janou Kosařovou) a hromadné skladby pro muže Bondi (Sokolgym 2022) a v roce 2020 byl vyhlášen Cvičitelem roku 2020. Vedle všech těchto sokolských aktivit ještě zvládal i roli učitele tělesné výchovy, a to na gymnáziu v Turnově.
Jaké má Petr vzpomínky na studium na TUL? Je možné pozici náčelníka skloubit s pozicí učitele? A jak je náročné vytvořit choreografii, pro tak významnou akci jako je Sokolský slet?
To vše se dozvíte v našem rozhovoru.
Dobrý den, Petře, máme radost, že jste si našel chvilku ve Vašem nabitém kalendáři. Nedávno jste se vrátil z USA z Chicaga, kde jste byl s českou výpravou na XXV. americký sletu. S jakým programem jste tam jeli a jak vlastně byla tato výprava organizována, případně s jakou myšlenkou?
Původní myšlenka byla pouze účast na americkém sletu v Chicagu v počtu cca 40 lidí, taková menší pohybový skladba, která vznikla minulý rok na sletu v Praze. Nakonec se z toho stal poměrně velký kolos, kdy celá výprava čítala 400 lidí. Cvičili jsme společně dvě skladby, Rockovou symfonii a Jdi za štěstím. Řešili jsme komplet zajištění celé akce, sice s pomocí cestovní agentury, nicméně i tak to bylo velice náročné, protože část výpravy jela pouze na týden, část na měsíc, část na tři týdny a veškerou organizaci (letenky, dopravu po Americe, ubytování atd.) jsme zajišťovali ve dvou lidech, ještě společně s Tomášem Tomsou, náčelníkem Sokola Turnov. Podotýkám, že veškeré finanční zajištění šlo za cvičenci. Pro mnoho členů to byl opravdu silný zážitek, naplnění snu, příležitost zacvičit si v Americe na sletu. Byla to jedna z největších výprav Sokolů do zahraničí v historii. Když jsme stáli na té ploše stadionu a hráli československou (opravdu československou) hymnu, bylo to neskutečně dojené, brečeli jsme všichni jak malé želvy. Bylo to opravdu obrovská organizační zkušenost, tolik lidí z různých koutů republiky, různých věkových skupin, s různými zájmy – nebylo to jednoduché, ale povedlo se to.
Jak dlouho tyto přípravy trvaly?
Od září 2024 do června 2025. K tomu jsem ještě vedl koordinaci skladby Rocková symfonie, která se v Americe cvičila, což představovalo ještě koordinovat nácvik po celé republice. To byla taková druhá třešnička na dortu. I když už to bylo jednodušší, protože cvičenci skladbu znali už ze sletu. Ale i tak to byla opravdu intenzivní práce, především po nocích. S Tomášem jsme to celé realizovali při práci, takže to byly především přípravy a schůzky po nocích a téměř v každé volné chvíli. Ale stálo to za to a byla to jízda [usmívá se].
Jste autorem (spoluautorem) skladby Rocková symfonie. Jak dlouho taková skladba vzniká? Jaké jsou nejdůležitější kroky, které vedou až k samotnému závěru, kdy tuto skladbu cvičilo v roce 2024 na Strahově přes 1000 cvičenců?
První krok je najít odvahu se do toho pustit. Já jsem měl obrovské štěstí, že jsem se mohl potkat s Jarinou Žitnou (bývalá světová i republiková náčelnice Sokola – pozn. redakce), která mi předala mnoho zkušeností. V roce 2018 jsem měl možnost být u vzniku československé skladby, kterou tvořila slovenská a česká skupina dohromady a já jsem se dostal do základního celku. A díky asi své pro aktivitě, nebo vlastně nevím, jsem se dostal do cvičitelskému sboru, kde jsem trochu „přičichl“ k tvorbě skladby. Měl jsem na starosti nějaké celky, řazení apod., asistoval jsem vedoucímu celé skladby. Je nutné říct, že skladba není o jednomu člověku na můstku, který vše řídí, je to kolektivní práce mnoha lidí. O rok později jsem se, zcela nedobrovolně, ocitl jako vedoucí skladby na světovou gymnaestrádu. Po těchto zkušenostech, když by vypsán konkurz na tvorbu skladby na slet 2024, jsme se rozhodli s Janou Kosařovou, že do toho půjdeme. S Janou jsme si sedli jak pracovně, tak i lidsky a shodli jsme se na koedukované skladbě, to byl náš primární cíl spojit muže a ženy. První, co jsme hledali, byla hudba. Chtěli jsme světově známou hudbu, známé, populární skladby, aby se líbily především cvičencům. Vybrali jsme a naposlouchali jsme si tři alba londýnského symfonického orchestru, který nahrál rockové písničky. Byly to takový „fláky“, které fungují napříč generacemi a navázali jsme tím i na tradici cvičení na instrumentální hudbu. Pak přichází nějaké myšlenka prostorového rozmístění, počet lidí, výběru náčiní, přechody, gradace k závěrečnému obrazci atd. Vždy je fajn, hudbu měnit, míchat a přizpůsobit tomu styl cvičení (rychlejší cvičení, část prostných, část s náčiním). Následně je potřeba skladbu s nějakým základním celkem nacvičit a poté natočit, rozpracovat, rozkreslit, napsat názvoslovný popis. Proto dodnes velice rád vzpomínám na p. Vrchoveckou a p. Hložkovou, když nám vracely rozcvičky z důvodu špatného názvosloví [směje se]. Nyní si zpětně uvědomuji, jak zásadní je znalost a význam gymnastického názvosloví. Umožní nám dát jasné instrukce, podle kterých jsou schopni zacvičit skladbu stejně v Praze i na Moravě. Pak samozřejmě s tvorbou souvisí i výběr oblečení, profesionální sestříhání hudby apod.
Nedávno jste stal náčelníkem České obce sokolské. Možná byste mohl čtenářům přiblížit, co je náplní této funkce? Jaká je Vaše pracovní náplň?
Ve vedení Sokola nás je 8, nejvýše jsem já a náčelnice a řídíme ten největší odbor, který Sokol má. Sokol má tři odborné útvary – odbor sportu, který zastřešuje profesionální sportovce, dále vzdělavatelský odbor, který zastřešuje historiky, kulturní a společenské soubory a pak my se všestranností a členskou základnou okolo 110 000 členů. Hlavní náplní je přicházení s novými projekty, nápady, pak samozřejmě organizace všesokolských sletů, výprav na světové gymnaestrády a dále organizace školení pro nové cvičitele a vedoucích jednotlivých žup. Je to velké množství činností. Máme své metodiky, referenty, které ty naše myšlenky předávají dále. Tím, že jsem ve funkci od června, tak se vším také ještě „prokousávám“.
Lze tato pozice skloubit s profesí učitele?
V červnu 2025 jsem ukončil učitelskou profesi, abych se právě mohl věnovat naplno této nové pozici. Působil jsem na Gymnáziu v Turnově, učitelská práce mě pořád moc bavila a naplňovala. Ale chtěl jsem mít dostatek času a prostoru pro práci náčelníka, a také jsem možná chtěl trochu změnu. A dále také mít nějaký časový prostor pro rodinu, což by bylo při obou pracích už velice náročné.
A nebude vám výuka a žáci chybět?
Já se naštěstí dostanu do praxe a k dětem v Sokole v Turnově, kde nyní bydlím, takže jsem stále cvičitel, který má svoji skupinu. Cvičím gymnastiku, ale dokáži být flexibilní, zvládnu zaskočit asi v rámci každé skupiny a vždy rád zaskočím.
Organizace Sokol je historicky úzce spjata s výukou tělesné výchovy. Přemýšlíte případně do budoucna o nějakém větším propojení, či spolupráci se školami?
My se snažíme propojovat a seznamovat se Sokolem již nejmladší věk – už nějakou dobu funguje velice dobře projekt Se Sokolem do života pro mateřské školy. Nyní připravujeme a testujeme nový projekt pro první stupeň ZŠ, který je opět založen na osvojování základní pohybových dovedností a je podpořen hezkým obrazovým materiálem, stejně jako projekt pro MŠ. Horší je to samozřejmě s věkovou skupinou staršího školního věku, ale mnohdy se nám teď stává, že právě tato věková skupina přijde do Sokola například z výkonnostního sportu a hledá zpátky všestrannost, a nikoliv zaměření na výkon. Ono nelze vše realizovat hned, ale snažíme se postupnými kroky pokračovat dále a dále. Registrujeme, že popularita Sokola (i díky zapojení soc. sítí a moderní propagace, mediálnímu prostoru) roste a za to jsme moc rádi.
Na chvilku se vraťme do dob Vašich studií. Jaké předměty Vás bavili a jaké méně? Byl jste spíše všestranný tip?
Já jsem nikdy nebyl určitě „míčař“. Nikdy jsem nebyl na kolektivní sporty. V mládí jsem měl nějaké zdravotní problémy, a nemohl jsem kolektivní sporty dlouho provozovat. Byl jsem spíše všestranný, pokoušel jsem se o vše, a ne vše mi šlo a řekněme si na rovinu, nikdy jsem nebyl nejvzornější ani nejvýkonnější student [směje se]. Nebyl jsem nikdy na vrcholu tabulek výkonů, například běh přes překážky byla pro mě noční můra. Ale moc rád vzpomínám na hodiny plavání, gymnastiky. Do dneška, když se v Sokole rozdělíme na skupiny, raději se postavím ke gymnastice a k nářadí, posilování než k míčovým sportům.
Máte raději indoor nebo outdoor? Jaké máte vzpomínky na sportovní kurzy na KTV?
Jednoznačně outdoor. Jakmile byla možnost plnit kredity prostřednictvím outdoorových aktivit, výběr byl jasný, všechny kurzy, například velice rád vzpomínám na Kurz vysokohorské turistiky s p. Kuprem a p. Pochobradskou (nyní Kuprovou, pozn. redakce), ale i na lyžařské kurzy, vodácké kurzy s p. Dygrínem.
Jaký by měl být, podle Vás, současný učitel tělesné výchovy? Co byste budoucím absolventům poradil?
Měl by rozhodně být důsledný a to v tom smyslu motivovat a zkusit přimět každého studenta si vše vyzkoušet. Měl by být rozhodně kreativní. Myslím si, že naším úkolem není známkovat, ale udržovat děcka v kondici a ukázat možnosti a směr, kterým by se případně mohly pohybově dát. Speciálně na střední škole. Opravdu bych ideálně zapomněl (pokud nejsme na sportovních školách) na tabulky a výkony. Raději hodnotit aktivní přístup a snažit se děti k aktivnímu přístupu přimět.
Najdete si ve svém volné čase na sport? Jaký je Vás nejoblíbenější?
Hrozně rád vyrážím v zimě na skialpy. Ideálně vstávám třeba ve 4 ráno, abych byl první na parkovišti a vyrazil co nejdříve na místa, kam už se pak třeba nedá. Pak určitě vysokohorská turistika, ta mě naplňuje. Rád si zajdu zaplavat, spíše jako regenerace. Pak všestrannost v rámci hodin pro muže v Sokole. V kanceláři mám pověšenou hrazdu, mám na tom navěšené, co jde, takže si ty chvilky na pohyb najdu i třeba během práce.
Jako vždy zakončíme náš rozhovor tradiční otázkou. Co byste vzkázal našim studentům?
Ať si užívají studia v Liberci, protože podmínky pro sport jsou tam naprosto skvělé. Studentská léta opravdu rychle utečou, tak ten čas využít a užít si ho. A ať využijí možnosti, případně příležitosti, které jim studium nabídne.
Děkujeme za Váš čas a přejeme, ať se Vám daří jak v nové pracovní pozici, tak i v osobním životě.
Foto: archiv Petra Sádka
