Zimní olympijské hry jsou snem většiny sportovců. Pro studenta Technické univerzity v Liberci se letos tento sen stal skutečností. Reprezentant v severské kombinaci se postavil na start největší sportovní události světa. Jak náročná je cesta na olympiádu, kolik času zabere příprava a jak se dá vrcholový sport skloubit se studiem na TUL? Nejen o tom jsme si povídali s Jiřím Konvalinkou, studentem studijního programu Sport se zaměřením na zdravý životní styl.
Jirko, věnujete se severské kombinaci, která není mezi běžnou veřejností úplně známým sportem. Mohl byste na úvod stručně vysvětlit, v čem tato disciplína spočívá a co všechno musí závodník zvládat?
Kombinace to je, protože kombinuje dva odlišné sporty, a to skoky na lyžích a běh na lyžích. Skoky jsou spíše technický sport a jeho cílem je skočit co nejdále s co nejhezčím stylem. Kdo získá nejvyšší skóre po skokanské části, tak vyrazí na druhou část, tedy běh na lyžích, jako první. Většinou jezdíme 10 km dlouhou trať.
Čím vás severská kombinace oslovila natolik, že jste se jí začal věnovat naplno? Pamatujete si, kdy jste s ní začínal?
Ano, tato vzpomínka mi zůstala v hlavě docela jasně, i přes to, že na prvním společném tréninku v klubu Jiskra Harrachov mi bylo pouhých 3,5 roku. Můj otec byl dříve závodník v severské kombinaci, ale hned po juniorském věku skončil. Takže to, že jsem s tímto sportem začal byla hlavně otcova zásluha. Můj první skok byl ve 4 letech, do té doby jsem se spíš učil na lyžích sjíždět můstek. Nezůstal jsem pouze u severské kombinace, hrál jsem třeba fotbal v místním klubu, chodil na tenis, nohejbal, tréninky s běžcema a tak celkově od všeho trochu, ovšem hlavní sportovní priorita byla severská kombinace a skoky na lyžích. V 9. třídě jsem jel na svůj první velký mezinárodní závod, na mládežnické Olympiádě ve Švýcarsku. Tam jsem nejel jako závodník v severské kombinaci, ale jen jako skokan na lyžích. V tom závodě jsem se umístil nejlépe z Čechů (12. místo). I přes to jsem se rozhodl nepokračovat pouze ve skocích, ale ve sdruženém. S příchodem na střední školu jsem se dostal do užší juniorské reprezentace a zde začal můj profesionální život sportovce.
Co je podle vás na severské kombinaci nejnáročnější?
Nejnáročnější je pro mě ta samotná kombinace. Na můstku musím být maximálně soustředěný a technicky přesný, a když se mi pak svaly při běhu zakyselí, musím to prostě „přetlačit“ hlavou. Je to neustálý boj s únavou a přepínáním mezi dvěma odlišnými módy, na což tělo není od přírody moc stavěné – prostě musíš zvládnout ten fyzický extrém.
Jak vypadá běžná příprava závodníka v severské kombinaci? Kolik času zabere trénink během sezóny a jak se liší letní a zimní příprava?
No tak celý rok máme rozdělený na různé cykly, začátkem léta jezdíme spíše objemové kilometry, tedy hodně na kole, vytrvalostní běhy a trénink na kolečkových lyží. Začíname opět zase skákat na můstku a první tréninky jsou pouze na pocit, netlačíme na sebe, spíš si zase zvykáme po delší přestávce po sezóně a testujeme novinky. Trochu nám to tam narušuje konec léta, protože tam máme letní světový pohár, takže se musíme rychle přepnout na závodní režim, ale zároveň trénovat na tu zimní (hlavní) sezónu. Na podzim už se blíží první závody, protože nám v listopadu začíná světový pohár ve Finsku, takže se ladí poslední detaily a chyby. Od listopadu do března máme závody po celé Evropě a někdy to vyjde, že tam máme i nějakou “exotiku”. V sezóně nás čeká vždy nějaký highlight, čili hlavní závody, většinou mistrovství světa nebo olympijské hry. Po skončení sezóny nastává volno, dovolená a oddych. Poté se cyklus opakuje. Ročně mám něco okolo 1000 hodin zatížení.
Jaké jsou Vaše největší sportovní úspěchy?
14. místo ve světovém poháru v Trondheimu tuto zimu; 2x umístění v TOP 20 ve SP; 12x TOP 30 ve SP; 2x TOP 30 na mistrovství světa; TOP 20 na olympijských hrách; 8. místo v teamovém závodě na OH; 6. místo na mistrovsví světa juniorů; 2. místo na olympijském EYOF ve Finsku 2022; Několikanásobný mistr republiky v severské kombinaci a skoku na lyžích; Vítěz celkového seriálu závodů Alpen cup.
Cesta na olympijské hry je pro většinu sportovců dlouhodobým cílem. Jak náročné je se na olympiádu kvalifikovat a co všechno musí závodník splnit?
Tento sen jsem měl již od prvního tréninku, toužil jsem reprezentovat zemi pod kruhy, a to se mi splnilo. V podmínkách pro kvalifikaci bylo, abychom s umístili v bodovaných příčkách světového poháru. Tím, že od nás mohli jet pouze 2 atleti, tak o to byl i malý interní “souboj” s týmovými kolegy.
Letos jste se představil na zimních olympijských hrách. Jaké to bylo stát na startu olympijského závodu?
Řekl jsem, že dokud nebudu stát na startu v den závodu, tak to pro mě bude neuvěřitelné. První dny jsem pociťoval ohromné návaly vděčnosti, hlavně díky pozitivním zprávám od rodiny, přátel a blízkých. Je to pro mě velká věc a velmi jsem si ji uvědomoval, atmosféra byla úplně jiná než na světovém poháru, nebo jakýkoli závod, který jsem jel.
Byl nějaký moment během olympiády, který vám utkvěl v paměti víc než ostatní?
Líbilo se mi, jak mi během závodu fandila rodina, která za mnou přijela do Itálie. Vždy když jsem projížděl kolem nich, tak hlasitě skandovali a fandili, co jim hlasivky daly. V předposledním kole běžeckého závodu jsem se cítil silně, a tak jsem si dovolil jim zamávat během závodu, což v zbudilo hezkou reakci i u diváků okoli nich.
Olympijské hry jsou známé svou jedinečnou atmosférou. Co vás během nich nejvíce překvapilo – ať už sportovně, organizačně nebo lidsky?
No velmi se mi líbí ten fakt, jak se olympiáda “hypuje”. Najednou je každý Čech expertem všech sportů vše sleduje. Je hezké, jak se dokážeme během tohoto klání jako národ shluknou a vytvořit podporující národ. Sportovně mě nejvíce oslnil norský běžec Klaebo, který působil na stejném závodišti, jako právě já, takže jsem se s ním párkrát potkal. Je neuvěřitelné, jak jeden člověk dosáhne takového úspěchu, je to fenomén. Organizačně bylo vše na luxusní úrovni, ať už od organizátorů olympiády, ubytování, jídel a stravy anebo samého českého olympijského týmu, který se o nás po celou dobu staral.
Jaký je život v olympijské vesnici? Měl jste možnost potkat se i s dalšími sportovci z jiných disciplín?
Tím, že tyto olympijské hry byly rozděleny do několika míst konání, tak to nebylo asi v takovém měřítku, jako minulé hry. Nicméně my jsme byli konkrétně v Preddazzu, kde s námi byli skokané a běžci. Nejvíce početní byli běžci, kteří měli spousta závodníku i ze zajímavých zemí, jako např. Taipei, Thajsko, Írán, Jižní Afrika, Brazílie atd. Během her je takový trend, že si jednotlivé národy vyměňují své odznáčky mezi sebou. Já jich nasbíral něco kolem 50.
Byl jste se svým vystoupením (s výsledky) na OH spokojený?
Byla to moje první olympiáda, takže jsem na sebe nedával žádný velký tlak a očekávání. Nicméně nějaké cíle jsem měl, chtěl jsem být alespoň v první dvacítce, což se povedlo hned v prvním závodě. Závod dvojic se taky docela povedl, protože jsme skončili na hezkém 8. místě.
Vedle vrcholového sportu studujete na Technické univerzitě v Liberci. Jak náročné je skloubit studium s tréninky, závody a soustředěními?
Není to úplně jednoduché, ale vzájemná komunikace a spolupráci s vyučujícími mi moc pomáhá. Gymnázium mě naučilo správně komunikovat s autoritami, respektovat jejich požadavky, když něco chci a najít společné řešení. V obou případech mi bylo umožněno plnění indivuálního náhradního plánu, takže mám povolnější absenci a možnost dopisování restů v jiné termíny, když nejsem přítomný.
Přináší vám studium na TUL něco, co vám pomáhá i ve sportovní kariéře?
Líbí se mi, jak je to úzce spojené právě se sportem. Dozvídám se spousty užitečných informací, které jsem neznal, a které mohu krásně využít ať už ve sportu nebo kdykoli v budoucnu. Příjdu si tak efektivní v životě a ve sportu, je to něco, co mě baví a co mohu využívat neustále, a to mě motivuje.
Co byste poradil studentům, kteří se snaží zvládat studium a zároveň se věnovat sportu na vysoké úrovni?
Poradil bych, aby si především dobře zorganizovali čas. Je to náročné, ale jde to. Základem je naučit se disciplíně a prioritám – musíte se naučit plně soustředit na to, co právě děláte, ať už je to trénink, nebo studium. Často je potřeba se i v únavě zkrátka kousnout a neodkládat povinnosti. Není to vždy snadné, ale ta schopnost vytrvat a zvládnout obojí vás v životě posune dál.
Jaké jsou vaše další sportovní cíle do budoucna? Láká vás už myšlenka na další olympijské hry?
Moje další sportovní cíle jsou stále stejné – vnímám to jako nenasytný hlad se neustále zlepšovat a posouvat své limity. Vždy mám před sebou nějaký cíl, ať už jde o konkrétní závody v rámci sezóny, nebo o ty větší události, jako jsou právě olympijské hry. Určitě mě láká na nich znovu startovat. Chci pokračovat v nastavené práci a krok za krokem dělat další pokroky, protože vím, že každá zkušenost mě posouvá.
Jirko, děkujeme za milý rozhovor a za to, že jste se s námi podělil o své olympijské zkušenosti. Přejeme Vám mnoho dalších sportovních úspěchů, radosti ze sportu i ze studia na Technické univerzitě v Liberci a budeme držet palce, aby se Vám dařilo plnit všechny další cíle – nejen ty olympijské.
